Nakrm mě, pohlaď a chval (aneb návod na lásku)

24. 04. 2012 8:00:00
Jaro přeje lásce. Láska není složitá, co ale trochu drhne, jsou mezilidské vztahy. Co vlastně ženy a muži od vztahů očekávají? Zamyslela jsem se alespoň nad tím, co očekávám já. A je to jednoduché.

Krmení dravé zvěře
Hladová jsem protivná. Bývaly sice doby, kdy jsem byla ochotná předstírat, že salát k večeři mi opravdu chutná a toho úžasného vína si dám jen dvě deci (a proboha žádný dezert), ale už jsem dospělá. Ani první rande není důvod k tomu, aby mi kručelo v břiše. V dlouhodobém svazku se pak totéž posouvá na symbolickou rovinu. Šťastná mohu být jen s mužem, který mě nevystaví strádání v žádném ohledu. Nejsem zlatokopka a nezávislost si cíleně pěstuji, ale reálně očekávám i období, kdy to prostě nebude možné. Pak se měl muž být schopen postarat nejen o mě, ale také (a zejména) o naše mláďata.

Pohlazení nejen na duši
Pohlazení, dotek rukou, dlouhý pohled do očí a podobná gesta v počátcích vztahu hrají důležitou roli, ale pak jako by se vytrácela. V denní komunikaci, provozních záležitostech a občasných rozepřích je těžší si takové okamžiky udržet. Pokud se to ale podaří, je pořád o co stát. Když například někdy ve společnosti zachytím partnerův spiklenecký úsměv, snesla bych mu modré z nebe. K tomu se váže i trochu přízemnější rovina, tedy – pokud mě můj muž dostatečně příjemně unaví, nemusím hledat povyražení jinde.

Pochvala zahřeje
Když muž začne žít se ženou a ona s ním, samozřejmě ani jeden z nich není zcela imunní vůči existenci dalších zajímavých osob. Vážím si proto rozhodnutí v nějakém svazku z dobrých důvodů setrvat. Občas je ale potřebuji i slyšet. Míra této potřeby souvisí se sebevědomím, ale i v té nejlepší psychické pohodě mě prostě potěší, když vím a bývám znovu ujištěna, že jsem pro svého muže ta NEJ. Pochvaly v přiměřených dávkách jsou také investicí do budoucna – k řadě drobných neshod pak totiž vůbec nedojde.

Muži prý vztahy neřeší a ženy nevědí, co chtějí. Podle mě je to nesmysl. Po lásce toužíme všichni. A většina z nás i po hezkém vztahu. Pokud si každý na sebe vymyslíme vlastní manuál, může to být nakonec celé snazší. Jen pozor: co žádáme, musíme také (umět) nabídnout.

Článek byl publikován 20.4.2012 na Marianne.cz v sekci Marianne bloguje - a byl (zatím) posledním blogem pro tento časopis. Děkuji za přízeň.

Těším na Vás na webu časopisu Kondice!

Autor: Michaela Dombrovská | úterý 24.4.2012 8:00 | karma článku: 10.42 | přečteno: 1298x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Monika Kleinova

Je mi padesát a loni dostaly mé dospělé dcery pod stromeček sestřičku

Oběma dcerám je už přes dvacet, takže tuší, že dárky nenosí Ježíšek. A že děti nenosí vrána ani čáp...

9.12.2018 v 20:10 | Karma článku: 28.24 | Přečteno: 2082 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neznal.

Hledám-li odpověd na otázku se kterou si nevím rady, myslím často na Tebe teto. Třeba kde hledat pravost v lásce. U zlata a drahokamů je to jednoduché, to vím.

9.12.2018 v 13:00 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 210 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechoď s plasty, když je tma! Komu není rady, tomu není pomoci!

Maruška žehlí. Ona vždy žehlí dole v garáži. Její garáž je uklizená skoro jako obývací pokoj. Na zemi koberec. Něco mezi špajzkou a klidným místem, kam se může schovat, když jí leze Pepa na nervy. Pokračujeme? Jak chcete

9.12.2018 v 6:00 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 623 | Diskuse

Klára Dvořáková

Má nevěrná Věra - povídka

Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.

7.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 654 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXVIII.

Zásadní věci se u nás dějí především ve chvílích, kdy je můj milovaný manžel na hokeji. Z důvodu zachování duševního zdraví nehloubám, zda je to náhoda nebo záměr.

6.12.2018 v 12:03 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 401 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1550

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz

Najdete na iDNES.cz