Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Desatero cestovatele

30. 05. 2013 10:00:00
Nedávno jsem měla možnost ze dne na den vyrazit na kraj kontinentu. Neváhala jsem dlouho. Cestování mám ráda, často se přitom vracím na stejná místa. Zamyslela jsem se, kdy vlastně člověk může říci, že nějakou zemi, město nebo místo poznal.

"Nečekané příležitosti cestovat jsou jako taneční hodiny od Boha." (Kurt Vonnegut)


Cizí zemi/město/místo - podle mého názoru - člověk pozná až:

1. se na to podívá z nějaké výšky (jeden výšlap na věž hned po italské kávě mě málem zabil)
2. ponoří nohy do nějaké vody (samozřejmě moře, ale třeba v Lucembursku jsem se procházela ve fontáně)
3. strčí hlavu někam pod zem (miluji katakomby, ale stačí třeba metro)
4. vypije si místní kávu/čaj (do pravé turecké mléko vážně nepatří)
5. ochutná místní alkohol (ani když jste z Ostravy, nezkoušejte přepít skandinávské bijce)
6. seznámí se místními (známí známých jsou prostě všude, vyšší level je, když vás pozvou domů)
7. sní i to, co vypadá divně (ideálně když se to dokonce hýbe nebo pomrkává)
8. vyzkouší místní dopravu (zvlášť na Kypru to stálo za to)
9. koupí si cetku v bazaru nebo na ulici (jak jinak - tip nejen pro holky)
10. a minimálně dvakrát se vrátí! (tzn. pro P. - přijede potřetí:-)



Také milujete cestování (a návraty domů)?

Tento příspěvěk byl zveřejněn jako status k fotografii na nekomerčním FB minimagazínu Proč? Protože!cz, kde najdete každý den dobré tipy, zajímavé aktuality a odkazy na články. Děláme ho pro radost. Přidejte se k nám! Proč? Protože:-)

Autor: Michaela Dombrovská | čtvrtek 30.5.2013 10:00 | karma článku: 5.49 | přečteno: 669x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: někdy je macecha opravdu macechou a dětství není jen sladké

Představte si stav, kdy si myslíte, že to je vlastní máma a každou chvíli kvůli ní brečíte, protože nevíte, co jste provedli, ale jste trestaní. Nikdy nepohladí, nepochválí, nedá pusu na dobrou noc. Studená jako psí čumák.

14.8.2018 v 15:30 | Karma článku: 26.84 | Přečteno: 814 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: mrtvej kos, Věstonická venuše a kyselý padančata

Vesnice byla pro moje toulavé boty oázou a Eldorádem. Měla jsem časem svoje místa, kam jsem chodila moc ráda. Vlastně jsem se tam zašívala, protože to znamenalo nebýt doma s macechou.

14.8.2018 v 13:05 | Karma článku: 20.21 | Přečteno: 560 | Diskuse

Michal Pohanka

Od časů hajzldědků zkrásněly pouze kulisy

Aneb náboráři opět v akci. Já to tedy neberu, šéfe! Nezavadit o práci je v současné situaci nemožné. Jenže za jakou cenu?

14.8.2018 v 9:52 | Karma článku: 28.02 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Vilém Ravek

Zalomený klíč

Mohl to být obyčejný nákup v hypermarketu, ale nebyl. Zalomil se mi klíč v zámku u kola. Od tohoto okamžiku jsem se stal divným člověkem. Trvalo to skoro hodinu.

14.8.2018 v 9:42 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 480 | Diskuse

Martina Franzová

Sbohem Charlotto! Kašlu na solidaritu!

Už jsem prostě taková. Trpím pocitem, že musím neustále zachraňovat tento svět. Před lety jsem si ke svým dvěma adoptivním dětem přidala ještě jednu adopci na dálku - roztomilou černošku z Conakry v Guineji.

14.8.2018 v 8:40 | Karma článku: 38.13 | Přečteno: 1724 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1538

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz





Najdete na iDNES.cz