Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajemství

10. 08. 2013 16:09:00
Letní povídka pro Víkend MF DNES. Letní povídka pro Víkend MF DNES. Letní povídka pro Víkend MF DNES.

***

Schůzka byla domluvena na třetí hodinu odpoledne v kavárně Slavia. Adéla však bloumala a vyhřívala se na slunci v okolí Národního divadla už od jedné. Znovu, i když to rozhodně nebylo poprvé, si užívala ten pocit – že se prostě může jen tak procházet Prahou. Václava neviděla už více než čtyři roky. Ozval se zhruba před týdnem, popřál jí k svátku a navrhnul setkání. Nebyla proti, ale ani schůzku přímo nepotvrdila. Zatím se jí nějak nepodařilo vymyslet, o čem by spolu měli mluvit. Dřív toho bylo hodně, co by mu ráda řekla. Například že jí zlomil srdce. A taky že to, co na něj křičela posledně, byla jen bolest a ne zlý úmysl. Adéla totiž měla tajemství.

Začalo to tehdy vcelku nenápadně. Drobné projevy slabosti ve stresu nebo při velké zátěži. Motání hlavy, brnění v rukou i nohou, mžitky před očima. A hlavně bušení srdce. Nesnesitelné bušení srdce. Někdy měla dokonce pocit, že jí vyskočí z hrudi a vybuchne jako bomba. Cítila se dokonale bezmocná. Stávalo se to zřídka, trvalo to vždy jen pár (nekonečných) vteřin, ale ještě dlouho potom bývala unavená. Její lékař, ke kterému se nakonec odhodlala vydat, po několika vyšetřeních prohlásil, že to bude od nervů, a poslal ji k psychologovi.

To by ovšem nebyla Adéla. Se třemi semestry základů psychologie absolvovanými ve škole s ekonomickým zaměřením se rozhodla, že přece není blázen a poradí si sama. Mezitím se sice přiblížila stavu, kdy téměř nebyla schopna opustit bezpečí svého pokoje na vysokoškolské koleji, do knihovny se ale přesto dovlekla a zapůjčila si příslušnou literaturu. Samoléčba jí zabrala celé prázdniny, její stav se však o poznání zlepšil. Věděla přesně, co se v jejím těle i mysli děje, když přicházejí záchvaty paniky. Občas se cítila jako ve filmu, když pozorovala lidi kolem. Spěchali z místa na místo, zatímco jí se vlnila zem pod nohama a lapala po dechu.

Václava Adéla zpočátku nijak zvlášť neobdivovala. Neustále pracoval, nebyl příliš vtipný a už vůbec nebyl její typ. Naprosto neoriginálně vzhlížela spíše k vysokým mužům s ostře řezanými rysy. Václav plnil sliby, dodržoval termíny a zval ji na večeře. Když ji pak jednou políbil, byla překvapená. A zaskočená, jak sladce chutná. Všechno se změnilo. Zamilovala se, a tehdy to bylo vzájemné. Poprvé se pohádali nedlouho poté, na prvním společném výletě. Václav na chvíli někam zmizel a nechal ji na zasněžené cestě zcela osamocenou. Když se vrátil, vynadala mu až nepřiměřeně prudce. Nechápal to. A ona mu to nevysvětlila. Neřekla mu pravdu. Neřekla mu, že se polekala, dostavily se všechny známé příznaky, a že je vyčerpaná. Neřekla mu, že si potřebuje na chvíli odpočinout. Místo toho se ještě více vysílila další cestou, její podivné chování vyčerpávalo i jeho, a k večeru to už vypadalo na rozchod.

Když teď přecházela Karlův most a pomalu usrkávala kávu z kelímku, přemýšlela nad tím, proč mu to vlastně nikdy neřekla. Možná proto, že byl na rozdíl od ní tak spořádaně dokonalý. Vždy si věděl rady, nikdy ho nic nevyvedlo z míry a dokázal se zdržovat všech nemístných komentářů. Nikdy mu nelhala, jen mu jednoduše neřekla pravdu. A časem jí to připadalo stále méně vhodné. Nechala ho třeba, ať si myslí, že je špatná řidička. Ve skutečnosti řídila ráda, jen se bála někoho ohrozit. Zvládnout nával paniky sice trvá jen okamžik, ale na silnici je to i tak dlouhá doba. Zlobil se na ni, když jí ujel vlak. Nechtěla popisovat, co přesně ji zdrželo. Říkával o ní, že je éterická. Myslel tím, že je nepraktická a příliš zasněná.

Navzdory tomu, že vystudovala ekonomii, tíhla Adéla odjakživa spíše k romantickým představám o životě. Nikdy se nenaučila vydělávat více peněz, než skutečně potřebuje. Jistě, pokud zrovna potřebuje hezkou (a drahou) kabelku, vydělá si na ni. Ale s nějakými úsporami do budoucna už je to horší. Přesto se považuje za praktickou, protože má organizační talent. Bez problémů zvládne zařídit konferenci pro stovky účastníků, stejně jako rodinný piknik. Ten je podle Adély náročnější. Svou rodinu má moc ráda, se všemi spory, které občas vykukují zpoza pečlivě uspořádaných a současně vzájemně propletených vztahů. Na chvíli se zastavila na Malostranském náměstí, aby zavolala své mámě.

S Václavem spojovala Adéla spoustu nadějí. Po několika společných letech si přála založit vlastní rodinu právě a jedině s ním, ale trpělivě ustupovala jeho argumentům ohledně času, který ještě mají k dispozici a který by si měli nejprve pořádně užít. Mezitím došla k poznání, že zatímco dřívější rebelové se zklidnili, slušní chlapci, a bohužel i ten její, se začínají opájet úspěchem v práci a svými rostoucími možnostmi. Její nemoc naopak hlodala dál a hloub, živená pocitem nejistoty a strachu z budoucnosti. Častěji se stávalo, že byla podrážděná a bezdůvodně nervózní. Začala se znovu vyhýbat místům, kde bylo pohromadě příliš mnoho lidí. Přestala jezdit metrem a pod různými záminkami se vyhýbala společenským akcím. Občas vyrazila s Václavem na výlet po okolí na kole, ale protože jezdil rychleji a nechával ji samotnou, většinou se pohádali. Snažila se přizpůsobit, vyjít mu vstříc, ale k ničemu dobrému to nevedlo. Nikoho příliš nepřekvapilo, když Václav právě na společenské akci, které se stále více nešťastná Adéla nezúčastnila, potkal jinou ženu a zamiloval se. Když ji pak opustil, nějakou dobu fungovala v jakémsi šoku, než jí konečně všechno došlo a zhroutila se.

Slunce se opíralo do dláždění, i když léto už polevovalo na intenzitě. Přestože právě stoupala vzhůru k Pražskému hradu, nezadýchala se. Poté, co jí psycholog vysvětlil, že samoléčba sice její nemoc načas potlačila, ale pouze proto, aby se později vrátila s větší silou, se sebou ještě chvíli bojovala, ale nakonec přistoupila na terapii. Naučila se správně dýchat v zátěžových situacích a dokonce začala běhat, aby na takové okamžiky byla lépe připravená. Byla v pokušení přihlásit se na pražský půlmaraton, ale zatím odolala. Nebyla si jistá, jestli by pak měla z běhání ještě stále radost. Zkušenost s tím, kdy tělo prostě přestalo reagovat, by si zopakovala nerada. Vždy měla tendenci klást na sebe příliš vysoké nároky. Zatím si ještě stále užívala opojný pocit ze zvládání obyčejných situací a objevování pohody. Byla spokojená s tím, že dokázala něco nesrovnatelně těžšího – přestala se za svou nemoc stydět, a ačkoliv o ní nevyprávěla každému na potkání, netajila ji alespoň svým nejbližším.

Adéla se znovu napila kávy. Dříve pila zelený čaj, ale už jí nechutnal. Když se začala doopravdy léčit, musela se smířit s medikamenty, které ji trochu utlumovaly. Bez typické vůně pražených zrn si už dnes nedokázala představit svůj den. Procházky s horkou kávou kolem Vltavy milovala. Začala se přípravě kávy dokonce věnovat a jeden společenský časopis otisknul její článek o kapučínu. Opustila jednu z mnoha pražských administrativních budov a našla si práci ve vyhlášené kavárně. Postupně se vypracovala v nákupčí kávy pro celý řetězec. Hodně cestovala a byla spokojená, i když nepotkala nikoho, kdo by Václava nahradil. Ještě ji stále někdy přepadaly záchvaty paniky, naučila se je ale přijímat jako součást svého života. Říkávala, že je to cena za talent, a už se tomu dokázala zasmát. Její terapie stále není u konce. Posledních pár let prožila s nemocí a velmi pomalu se učí, jaká vlastně je - zdravá. Bývá to občas překvapivé jak pro ni, tak i pro lidi okolo. A ne každý takovou změnu zvládne. Adéla musí akceptovat, že mnohé se v jejím životě ještě změní, ale už se dívá do budoucna s nadějí.

Co by vlastně měla Václavovi vyprávět? Nevěděl o ní dost, ani když spolu žili. Rozhodla to za ně za oba, když měla poprvé příležitost netajit před ním, jaká ve skutečnosti je. Co všechno k ní patří. Miloval ji, možná by tehdy přijal, co to obnáší, ale nevěřila mu. Nebo sobě. Představila si jeho tvář. Nechtěla už vzpomínat, jak chutná, ale nedokázala si pomoct. Přála si mu to celé říct, aby měl šanci alespoň pochopit, jak těžké to pro ni bylo. Ale to bylo dřív. Předtím, než zavolal. Nebylo snadné předstírat před společnými přáteli, že mu přeje jen to nejlepší, když se ženil a když se mu narodilo první dítě. Adéla se zastavila opět na Karlově mostě, před sochou, které se turisté dotýkají pro štěstí. Na jednom místě je celá oblýskaná. V tu chvíli ji napadlo, že vlastně neví, proč Václav o to setkání stojí. Po těch letech a v situaci, kdy už dávno není co řešit. Přemýšlela nad tím, i když kolem třetí míjela kavárnu Slavia a další kávu se rozhodla dát si na Václavském náměstí – sama.

Autor: Michaela Dombrovská | sobota 10.8.2013 16:09 | karma článku: 18.50 | přečteno: 1000x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: někdy je macecha opravdu macechou a dětství není jen sladké

Představte si stav, kdy si myslíte, že to je vlastní máma a každou chvíli kvůli ní brečíte, protože nevíte, co jste provedli, ale jste trestaní. Nikdy nepohladí, nepochválí, nedá pusu na dobrou noc. Studená jako psí čumák.

14.8.2018 v 15:30 | Karma článku: 26.84 | Přečteno: 814 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: mrtvej kos, Věstonická venuše a kyselý padančata

Vesnice byla pro moje toulavé boty oázou a Eldorádem. Měla jsem časem svoje místa, kam jsem chodila moc ráda. Vlastně jsem se tam zašívala, protože to znamenalo nebýt doma s macechou.

14.8.2018 v 13:05 | Karma článku: 20.21 | Přečteno: 560 | Diskuse

Michal Pohanka

Od časů hajzldědků zkrásněly pouze kulisy

Aneb náboráři opět v akci. Já to tedy neberu, šéfe! Nezavadit o práci je v současné situaci nemožné. Jenže za jakou cenu?

14.8.2018 v 9:52 | Karma článku: 28.02 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Vilém Ravek

Zalomený klíč

Mohl to být obyčejný nákup v hypermarketu, ale nebyl. Zalomil se mi klíč v zámku u kola. Od tohoto okamžiku jsem se stal divným člověkem. Trvalo to skoro hodinu.

14.8.2018 v 9:42 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 480 | Diskuse

Martina Franzová

Sbohem Charlotto! Kašlu na solidaritu!

Už jsem prostě taková. Trpím pocitem, že musím neustále zachraňovat tento svět. Před lety jsem si ke svým dvěma adoptivním dětem přidala ještě jednu adopci na dálku - roztomilou černošku z Conakry v Guineji.

14.8.2018 v 8:40 | Karma článku: 38.13 | Přečteno: 1724 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1538

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz





Najdete na iDNES.cz