Ve znamení Panny: Hipstermonsters

24. 02. 2014 9:00:00
Hipsteři (a hipsterky) se na nás poslední dobou valí ze všech stran. Vyjádřili se k nim redaktoři, blogeři i náhodní kolemjdoucí. A mě to nedá přihodit svou trošku, abych to jako správná Panna stihla ještě v limitu. Jak totiž říká můj oblíbený učitel: vše již bylo řečeno, jen zatím ne všemi.

Slovo hipster existovalo už v době, kdy jsem hledala ten správný výraz pro křehké a výrazně intonující intelektuály, kteří vždy vědí, co bychom měli číst, sledovat a vůbec si myslet - a vždy stojí mimo hlavní proud. Co vlastně hledám, mi pak osvětlil muž, se kterým jsem v té době randila. Fakt, že byl z New Yorku, mě ostatně sám o sobě (i když proti mé vůli) katapultoval mezi hipstery na přední příčky. Viděla jsem je pak úplně všude. Což stále trvá i poté, kdy onen pojem dorazil k nám. Podle mých osobních pozorování hipstery kromě výše uvedeného často charakterizuje ještě zasněný pohled, hysterický vztah k přírodě a povšechná znalost klasických filozofů. Když mě například jiný mládenec v kavárně plné knih (typické místo výskytu) přesvědčoval o tom, že svět je nutné uzávorkovat, s vážným výrazem jsem se ho zeptala, jestli by se nechtěl projít k Vltavě házet kameny po labutích. Ano, měl brýle s výraznými obroučkami, upnuté kalhoty, svetřík, podváhu a ze mě nervový otřes. V univerzitním bufetu jsem se pak jednou nahlas rozesmála, když dva jemu podobní zaníceně rozebírali myšlenku, že onu akademickou instituci je zapotřebí podrobit kritické reflexi.


Ne všichni se ale dají obsáhnout jedním popisem. Jak si správně všimli v Brně (sic!), celkem charakteristická je pro hipstery přepálenost. Různými směry (jakmile se něco líbí více než třem hipsterům, odnož se totiž dále větví), ale vždy zřetelná. Tady asi bych měla spíše napsat pro nás. Ačkoliv ona katapultující americká love story odezněla spolu s tím, jak se mi zlepšovala angličtina, slušně jsem nakonec přispěla i sama za sebe. Nevlastním sice žádný produkt s nakousnutým jablkem (zatím), ale viděla jsem opravdu všechny díly Sexu ve městě, dokonce v originále, a jsem zamilovaná do Sherlocka Holmese ve verzi BBC. Kabelku někdy nosím v ohbí lokte (zvlášť mám-li ve stejné ruce kelímek s kávou) a když vyrazíme s kamarádkami na drink do Dlouhé ulice, užíváme si to se vší parádou. Jestli nás pak někdo přirovná k hovězímu skotu v ženském rodě, je mi celkem jedno. Už dlouho toužím po růžovém kole, což je jaksi vintage přímo z podstaty. A do kaváren sice chodím hlavně kvůli kávě, ale ještě stále ulovím nějaký ten poklad v sekáči nebo bazaru. Vrcholu svých možností jsem se pravděpodobně dotkla, když jsem v místnosti plné nonkonformních intelektuálů prohlásila, že bych si raději než zprávy ze světa poslechla něco od P!nk.


Nedávno jsem si byla vybrat nové brýle. Představu jsem měla celkem jasnou: jednoduchý tvar a žádné ozdoby. Ta se ovšem s realitou srazila tvrdě. Pokud nefandím ornamentům, mám na výběr už jen výrazné obroučky. Co hledám, se totiž nenosí. Když mi pak optička po chvíli tápání vítězoslavně podala poslední módní výkřik, tedy obroučky sice jednoduché, ale dřevěné, došlo mi, že v tom – tak trochu – lítáme všichni. O čem se píše, už prostě není subkultura, ale mainstream. A proudům se Panny nebrání, prostě je nechají plynout. Vezměme si z toho, co nás baví a jede se dál!

Autor: Michaela Dombrovská | pondělí 24.2.2014 9:00 | karma článku: 10.58 | přečteno: 726x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Monika Kleinova

Je mi padesát a loni dostaly mé dospělé dcery pod stromeček sestřičku

Oběma dcerám je už přes dvacet, takže tuší, že dárky nenosí Ježíšek. A že děti nenosí vrána ani čáp...

9.12.2018 v 20:10 | Karma článku: 28.24 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neznal.

Hledám-li odpověd na otázku se kterou si nevím rady, myslím často na Tebe teto. Třeba kde hledat pravost v lásce. U zlata a drahokamů je to jednoduché, to vím.

9.12.2018 v 13:00 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 210 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechoď s plasty, když je tma! Komu není rady, tomu není pomoci!

Maruška žehlí. Ona vždy žehlí dole v garáži. Její garáž je uklizená skoro jako obývací pokoj. Na zemi koberec. Něco mezi špajzkou a klidným místem, kam se může schovat, když jí leze Pepa na nervy. Pokračujeme? Jak chcete

9.12.2018 v 6:00 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 623 | Diskuse

Klára Dvořáková

Má nevěrná Věra - povídka

Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.

7.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 654 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXVIII.

Zásadní věci se u nás dějí především ve chvílích, kdy je můj milovaný manžel na hokeji. Z důvodu zachování duševního zdraví nehloubám, zda je to náhoda nebo záměr.

6.12.2018 v 12:03 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 401 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1550

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz

Najdete na iDNES.cz