Ve znamení Panny: Modelkou (podruhé)

11. 11. 2014 8:40:50
Sen mnoha dívek a dam, totiž stát se modelkou, se některým splní a některé si tuto roli vyzkouší alespoň v rámci občasného přivýdělku při škole nebo v rodném městě na místní dobročinné zábavě. Většina z nás si ale o závratné kariéře na přehlídkových molech nebo obálkách časopisů může nechat opravdu jen zdát.

Přesto si alespoň na chvíli roli modelky (nebo modela) vyzkoušet není úplně nereálné. Stačí se dostat do situace, kdy nezbytně nutně potřebujeme fotografii, na které není znázorněna kombinace zavilého mimozemšťana s vyděšeným hlodavcem.

Jednou už jsem se profesionálního focení zúčastnila. Obrázek měl doprovázet článek v jednom z českých časopisů. Z obojího jsem byla dost rozpačitá. K péči o princeznu, jak jsem si celý průběh naivně představovala, to mělo celé daleko. Vizážistka s kocovinou mě zmalovala tak, že jsem vypadala o dost starší, a fotograf se s úhly také nemazal, takže mi přidal kila. Veselé balóny nad mou hlavou to vše korunovaly a já jen doufala, že se na celou věc brzy zapomene. Teprve s odstupem to dokážu považovat za úsměvnou zkušenost, o kterou se ráda podělím.

Tentokrát šlo o zážitek nepoměrně příjemnější. Splnil se mi sen, dostala jsem nabídku z jednoho ze svých blogů sepsat knihu. Bylo to náročné, psaní knih se od krátkých blogů přece jen liší – a učila jsem se za pochodu. Na nějakou dobu jsem rezignovala na společenský život a všechny večery i víkendy trávila psaním a přepisováním. Pomohli mi mí nejbližší a nemalou měrou také chápavé a podporující kolegyně v Gradě. V srpnu jsem konečně viděla výsledek a ke knize bylo třeba přidat nějakou fotografii autorky.

Požádala jsem svou kamarádku Janku, talentovanou mladou fotografku. Dorazila ke mě s Jitkou, neméně nadanou vizážistkou, která krátce poté vyhrála cenu v jedné z oborových soutěží. Tentokrát se péče o princeznu rozhodně konala! Udělaly jsme si dýchánek s kávou a čokoládou, Janka ladila úhly a Jitka jemně dobarvovala. Zadání pro obě bylo, abych vypadala trošku hezky, ale hodně normálně. Když jsme se přesunuly do parku, užili si trochu legrace i kolemjdoucí, protože – jak jsem zjistila – aby nějaká póza vypadala přirozeně, je zapotřebí se poněkud nepřirozeně zkroutit. Být modelkou asi přece jen není jednoduchá práce, po třech hodinách jsem toho už měla celkem dost. Výsledek jsme pak odeslaly do nakladatelství a vyvěsily na Facebook.

Reakce přátel byly různé, od nadšených pochval až po údiv, že se mi výsledek moc nepodobá. Jsem to každopádně já, maminka to v případě závažných pochybností nejspíše potvrdí. Retušovalo se pouze jemně, o většinu kouzla se postaral černobílý efekt. U focení jsme se s holkami dobře bavily a na výsledku je to prostě vidět.

Důvod, proč si v útlém mládí přejeme být modelkami, je zcela obyčejně v tom, že vypadají dobře a je o ně zpravidla (mezi potenciálními protějšky) zájem. Dospělost pak sebou nese osvobozující poznání. Vypadat dobře je výsledkem naladění a láskyplné péče o sebe a zájem je zajímavý spíše tehdy, je-li založen na trvalejších hodnotách všech zúčastněných stran. Navíc máme každý svá vlastní kritéria a různé představy o dokonalosti. Stát se na moment miláčkem objektivu bylo každopádně příjemné a doporučuji to každému. Janka s Jitkou mi připomněly, jak vypadám odpočatá, učesaná, upravená, usměvavá a šťastná. Taková, jaká si přeji být každý den. Pro své blízké, a také – a především – pro sebe.

PS: MOC děkuji všem, kteří knize pomohli na svět! A doufám, že se bude líbit, těšit a inspirovat.

Michaela Dombrovská: Pravidla pozitivního sobectví (Grada Publishing, 2014). V knihkupectvích od 14. 11. 2014

Autor: Michaela Dombrovská | úterý 11.11.2014 8:40 | karma článku: 8.86 | přečteno: 756x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Monika Kleinova

Je mi padesát a loni dostaly mé dospělé dcery pod stromeček sestřičku

Oběma dcerám je už přes dvacet, takže tuší, že dárky nenosí Ježíšek. A že děti nenosí vrána ani čáp...

9.12.2018 v 20:10 | Karma článku: 28.24 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neznal.

Hledám-li odpověd na otázku se kterou si nevím rady, myslím často na Tebe teto. Třeba kde hledat pravost v lásce. U zlata a drahokamů je to jednoduché, to vím.

9.12.2018 v 13:00 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 210 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechoď s plasty, když je tma! Komu není rady, tomu není pomoci!

Maruška žehlí. Ona vždy žehlí dole v garáži. Její garáž je uklizená skoro jako obývací pokoj. Na zemi koberec. Něco mezi špajzkou a klidným místem, kam se může schovat, když jí leze Pepa na nervy. Pokračujeme? Jak chcete

9.12.2018 v 6:00 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 623 | Diskuse

Klára Dvořáková

Má nevěrná Věra - povídka

Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.

7.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 654 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXVIII.

Zásadní věci se u nás dějí především ve chvílích, kdy je můj milovaný manžel na hokeji. Z důvodu zachování duševního zdraví nehloubám, zda je to náhoda nebo záměr.

6.12.2018 v 12:03 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 401 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1550

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz

Najdete na iDNES.cz