Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ve znamení Panny: Dopis sobě

19. 10. 2015 21:21:21
Zkusili jste někdy sami sobě napsat dopis a otevřít ho třeba po roce? Pokud ne, doporučuji k vyzkoušení. Budete příjemně překvapeni.

Je to vlastně taková časová schránka, jaké se někdy uchovávají ve věžích nebo za zdmi restaurovaných staveb, v malém. Osobní a jedinečný poklad pro každého z nás.

Píši si dopis každý rok prvního ledna a mohu potvrdit, že nejpozději v březnu si nepamatuji jeho obsah. Už od Mikuláše se těším, až jej otevřu – a každý rok jsem překvapená, kolik mých přání se vlastně úplně nebo částečně splnilo. Vidím tak plynoucí čas s větším nadhledem. Sleduji proměny ve svém myšlení, v přáních i postojích. A všímám si, že i ty nejhorší události v čase proměňují a mohou přinést něco dobrého.

Dělám to tak už zhruba pět let. Tento můj zvyk se ale zrodil před více než deseti lety ve Švédsku, jen jsem k němu pak ještě nějakou dobu dozrávala. S kamarádkou z Finska, která tam tehdy také studovala, jsme si spíše z legrace napsaly vzájemně dopis o tom, jaký život si pro sebe představujeme za deset let. Bylo to v roce 2004, v březnu. Dopisy jsme si vyměnily a slíbily si je poslat v určený čas. Je skoro zázrak, že jsme spolu neztratily kontakt, později i díky sociálním sítím, a že jsme obě přes různá stěhování a životní změny své dopisy neztratily. Otevřely jsme je společně, v červnu 2014 v Praze. Ani jedna jsme si dávno nepamatovaly, co obsahují. O to větší bylo naše překvapení. Otevřít dopis adresovaný sobě po takové době je něco neopakovatelného. Tenhle k textu obsahoval ještě fotky a pár milých drobností z té doby. Neměly jsme tehdy při jejich psaní žádné převratné úmysly, ale možná to přece jen nebyla úplná náhoda. Protože jsme si v nich četly ve chvíli, kdy jsme to obě potřebovaly. Dopisy nám připomněly, že jdeme správným směrem. Možná ne v každém detailu a obě jsme si párkrát dost zašly, ale plníme si většinu svých přání a žijeme celkem podle svých představ. V mém dopise třeba stálo, že na světě už bude má první kniha. Nejspíše jsem tenkrát měla na mysli román, ke kterému se ještě jednou určitě také dostanu. Nicméně právě v té době jsem do nakladatelství odevzdávala svůj první rukopis založený na textech z blogů a článků. Něco takového nelze vymyslet, ty nejlepší příběhy totiž píše sám život.

S kamarádkou jsme dopisem obnovily své přátelství a připsaly si k němu dovětek, který jsme pak otevřely další rok ve Finsku. Dalších deset let se nám už zdálo příliš a nás zážitek tak či onak neopakovatelný. Přejeme si takto se setkávat každý rok, jak jen to bude možné. Příští rok si tak třeba dáme společně kapučíno po nějakou italsky rovnou věží.

Své novoroční dopisy si také schovávám, už jich mám několik. Protože se už vyrojily první vánoční reklamy, což obvykle u většiny z nás nastartuje otrávené reakce, vzpomněla jsem si, že kromě tradičního shánění dárků a podobně, se opět těším na své malé osobní překvapení. Ke konci roku už pro mě neodmyslitelně patří zvyk si v oněch dopisech číst. S velkou vděčnosti za vše dobré, co život přináší.

Autor: Michaela Dombrovská | pondělí 19.10.2015 21:21 | karma článku: 14.52 | přečteno: 1484x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Leváci, slavíte?

"Ahoj ségra", ozvalo se dnes v podvečer z mobilu. Divila jsem se, co se stalo, že brácha volá. "Máš dnes svátek, tak blahopřeju. Dnes je mezinárodní den leváků!"

13.8.2018 v 19:26 | Karma článku: 18.63 | Přečteno: 561 | Diskuse

Jan Hulik

Prázdninové čtení na neděli nejen pro ženy - Rtěnka

Rtěnka je erotická už tím, jak ji ženy používají. Při použití rtěnky je pohyb sice otáčivý ale výsledek je eroticky stejný. Potom se začíná nahoře a postupuje dolů. Spěchat není třeba. Ženu u této činosti nikdo nehoní.

12.8.2018 v 10:44 | Karma článku: 7.59 | Přečteno: 234 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Telč očima Bohunky díl. 6 - Pařezák

Tedy správně Velký pařezitý rybník (Velkopařezitý). Rybník jehož jméno pochopíte až na podzim při případném vypuštění. Na dně se totiž nachází nespočet starých pařezů buků. Voda je od nich nádherně hnědě zbarvená.

12.8.2018 v 6:00 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 346 | Diskuse

Jitka Štanclová

Suchem nám vysychají i kolena!

"Doktore, pomozte", křičím z plných plic. Bolest je k neutišení a žádný doktor na obzoru. Proč zrovna já, říkám si.

10.8.2018 v 18:57 | Karma článku: 17.93 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alice Kopřivová

Na samotě v lese…

....mi začíná dovolená. Tentokrát si ji představuji odpočinkovou, hlásí vedra. Balím tři knížky a kupuji si nové nafukovací lehátko do bazénu. Co víc si přát, ne?

9.8.2018 v 21:01 | Karma článku: 16.82 | Přečteno: 517 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1538

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz





Najdete na iDNES.cz