Ve znamení Panny: Dopis sobě

19. 10. 2015 21:21:21
Zkusili jste někdy sami sobě napsat dopis a otevřít ho třeba po roce? Pokud ne, doporučuji k vyzkoušení. Budete příjemně překvapeni.

Je to vlastně taková časová schránka, jaké se někdy uchovávají ve věžích nebo za zdmi restaurovaných staveb, v malém. Osobní a jedinečný poklad pro každého z nás.

Píši si dopis každý rok prvního ledna a mohu potvrdit, že nejpozději v březnu si nepamatuji jeho obsah. Už od Mikuláše se těším, až jej otevřu – a každý rok jsem překvapená, kolik mých přání se vlastně úplně nebo částečně splnilo. Vidím tak plynoucí čas s větším nadhledem. Sleduji proměny ve svém myšlení, v přáních i postojích. A všímám si, že i ty nejhorší události v čase proměňují a mohou přinést něco dobrého.

Dělám to tak už zhruba pět let. Tento můj zvyk se ale zrodil před více než deseti lety ve Švédsku, jen jsem k němu pak ještě nějakou dobu dozrávala. S kamarádkou z Finska, která tam tehdy také studovala, jsme si spíše z legrace napsaly vzájemně dopis o tom, jaký život si pro sebe představujeme za deset let. Bylo to v roce 2004, v březnu. Dopisy jsme si vyměnily a slíbily si je poslat v určený čas. Je skoro zázrak, že jsme spolu neztratily kontakt, později i díky sociálním sítím, a že jsme obě přes různá stěhování a životní změny své dopisy neztratily. Otevřely jsme je společně, v červnu 2014 v Praze. Ani jedna jsme si dávno nepamatovaly, co obsahují. O to větší bylo naše překvapení. Otevřít dopis adresovaný sobě po takové době je něco neopakovatelného. Tenhle k textu obsahoval ještě fotky a pár milých drobností z té doby. Neměly jsme tehdy při jejich psaní žádné převratné úmysly, ale možná to přece jen nebyla úplná náhoda. Protože jsme si v nich četly ve chvíli, kdy jsme to obě potřebovaly. Dopisy nám připomněly, že jdeme správným směrem. Možná ne v každém detailu a obě jsme si párkrát dost zašly, ale plníme si většinu svých přání a žijeme celkem podle svých představ. V mém dopise třeba stálo, že na světě už bude má první kniha. Nejspíše jsem tenkrát měla na mysli román, ke kterému se ještě jednou určitě také dostanu. Nicméně právě v té době jsem do nakladatelství odevzdávala svůj první rukopis založený na textech z blogů a článků. Něco takového nelze vymyslet, ty nejlepší příběhy totiž píše sám život.

S kamarádkou jsme dopisem obnovily své přátelství a připsaly si k němu dovětek, který jsme pak otevřely další rok ve Finsku. Dalších deset let se nám už zdálo příliš a nás zážitek tak či onak neopakovatelný. Přejeme si takto se setkávat každý rok, jak jen to bude možné. Příští rok si tak třeba dáme společně kapučíno po nějakou italsky rovnou věží.

Své novoroční dopisy si také schovávám, už jich mám několik. Protože se už vyrojily první vánoční reklamy, což obvykle u většiny z nás nastartuje otrávené reakce, vzpomněla jsem si, že kromě tradičního shánění dárků a podobně, se opět těším na své malé osobní překvapení. Ke konci roku už pro mě neodmyslitelně patří zvyk si v oněch dopisech číst. S velkou vděčnosti za vše dobré, co život přináší.

Autor: Michaela Dombrovská | pondělí 19.10.2015 21:21 | karma článku: 15.07 | přečteno: 1525x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Monika Kleinova

Je mi padesát a loni dostaly mé dospělé dcery pod stromeček sestřičku

Oběma dcerám je už přes dvacet, takže tuší, že dárky nenosí Ježíšek. A že děti nenosí vrána ani čáp...

9.12.2018 v 20:10 | Karma článku: 28.24 | Přečteno: 2082 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou jsem neznal.

Hledám-li odpověd na otázku se kterou si nevím rady, myslím často na Tebe teto. Třeba kde hledat pravost v lásce. U zlata a drahokamů je to jednoduché, to vím.

9.12.2018 v 13:00 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 210 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechoď s plasty, když je tma! Komu není rady, tomu není pomoci!

Maruška žehlí. Ona vždy žehlí dole v garáži. Její garáž je uklizená skoro jako obývací pokoj. Na zemi koberec. Něco mezi špajzkou a klidným místem, kam se může schovat, když jí leze Pepa na nervy. Pokračujeme? Jak chcete

9.12.2018 v 6:00 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 623 | Diskuse

Klára Dvořáková

Má nevěrná Věra - povídka

Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.

7.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 654 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXVIII.

Zásadní věci se u nás dějí především ve chvílích, kdy je můj milovaný manžel na hokeji. Z důvodu zachování duševního zdraví nehloubám, zda je to náhoda nebo záměr.

6.12.2018 v 12:03 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 401 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1550

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví (Grada, 2014), Pořádek nejen v hlavě (Grada, 2016) a spoluatorkou Kreativního diáře (kniha – Grada, 2015; diář – CleverMinds, 2017).

www.PROTOZE.cz

Najdete na iDNES.cz