Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ve znamení Panny: Dopis sobě

19. 10. 2015 21:21:21
Zkusili jste někdy sami sobě napsat dopis a otevřít ho třeba po roce? Pokud ne, doporučuji k vyzkoušení. Budete příjemně překvapeni.

Je to vlastně taková časová schránka, jaké se někdy uchovávají ve věžích nebo za zdmi restaurovaných staveb, v malém. Osobní a jedinečný poklad pro každého z nás.

Píši si dopis každý rok prvního ledna a mohu potvrdit, že nejpozději v březnu si nepamatuji jeho obsah. Už od Mikuláše se těším, až jej otevřu – a každý rok jsem překvapená, kolik mých přání se vlastně úplně nebo částečně splnilo. Vidím tak plynoucí čas s větším nadhledem. Sleduji proměny ve svém myšlení, v přáních i postojích. A všímám si, že i ty nejhorší události v čase proměňují a mohou přinést něco dobrého.

Dělám to tak už zhruba pět let. Tento můj zvyk se ale zrodil před více než deseti lety ve Švédsku, jen jsem k němu pak ještě nějakou dobu dozrávala. S kamarádkou z Finska, která tam tehdy také studovala, jsme si spíše z legrace napsaly vzájemně dopis o tom, jaký život si pro sebe představujeme za deset let. Bylo to v roce 2004, v březnu. Dopisy jsme si vyměnily a slíbily si je poslat v určený čas. Je skoro zázrak, že jsme spolu neztratily kontakt, později i díky sociálním sítím, a že jsme obě přes různá stěhování a životní změny své dopisy neztratily. Otevřely jsme je společně, v červnu 2014 v Praze. Ani jedna jsme si dávno nepamatovaly, co obsahují. O to větší bylo naše překvapení. Otevřít dopis adresovaný sobě po takové době je něco neopakovatelného. Tenhle k textu obsahoval ještě fotky a pár milých drobností z té doby. Neměly jsme tehdy při jejich psaní žádné převratné úmysly, ale možná to přece jen nebyla úplná náhoda. Protože jsme si v nich četly ve chvíli, kdy jsme to obě potřebovaly. Dopisy nám připomněly, že jdeme správným směrem. Možná ne v každém detailu a obě jsme si párkrát dost zašly, ale plníme si většinu svých přání a žijeme celkem podle svých představ. V mém dopise třeba stálo, že na světě už bude má první kniha. Nejspíše jsem tenkrát měla na mysli román, ke kterému se ještě jednou určitě také dostanu. Nicméně právě v té době jsem do nakladatelství odevzdávala svůj první rukopis založený na textech z blogů a článků. Něco takového nelze vymyslet, ty nejlepší příběhy totiž píše sám život.

S kamarádkou jsme dopisem obnovily své přátelství a připsaly si k němu dovětek, který jsme pak otevřely další rok ve Finsku. Dalších deset let se nám už zdálo příliš a nás zážitek tak či onak neopakovatelný. Přejeme si takto se setkávat každý rok, jak jen to bude možné. Příští rok si tak třeba dáme společně kapučíno po nějakou italsky rovnou věží.

Své novoroční dopisy si také schovávám, už jich mám několik. Protože se už vyrojily první vánoční reklamy, což obvykle u většiny z nás nastartuje otrávené reakce, vzpomněla jsem si, že kromě tradičního shánění dárků a podobně, se opět těším na své malé osobní překvapení. Ke konci roku už pro mě neodmyslitelně patří zvyk si v oněch dopisech číst. S velkou vděčnosti za vše dobré, co život přináší.

Autor: Michaela Dombrovská | pondělí 19.10.2015 21:21 | karma článku: 13.03 | přečteno: 1305x

Další články blogera

Michaela Dombrovská

Pořádek (nejen) v hlavě

Jaro je obdobím nových začátků, zahájením nového cyklu. Na rozdíl od novoročních předsevzetí mají ta jarní mnohem větší šanci na úspěch, protože pomáhají slunečné dny, vstávání za světla a celkově lepší nálada. Na jaře se zejména uklízí a detoxikuje. Panny úklid podle horoskopu milují; a přestože mě doma plný dřez nebo nepořádek na podlaze zase až tolik nevzrušují, celkovému gruntu jsem neodolala – a rovnou z něj vytvořila i veřejnou detoxikační výzvu.

24.4.2015 v 8:30 | Karma článku: 15.73 | Přečteno: 2965 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 565 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 182 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 17.07 | Přečteno: 538 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.44 | Přečteno: 1946 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1513

Pochází ze Slezska, procestovala Evropu a nyní žije v Praze.

Je autorkou knihy Pravidla pozitivního sobectví (vydala Grada v roce 2014).

www.PROTOZE.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.